Vybrané obrázky

1209 828 dsc_0260 dsc00376

Facebook

Archivy

Významné stromy v Miroslavi

Starý, ošlehaný větrem, trochu promrzlý, jistě i proschlý, takový je osamělý ořešák za městem v polní trati Nad Ramoší za Třináctkami. Přes všechny jizvy stáří je krásný, malebný a důstojný. Stojí sám uprostřed pole, někomu snad je i trnem v oku, trochu zavazí, ale stále je tam, tam, kde je jeden z méně známých výhledů na Miroslav. Od města k ořešáku je táhlé mírné stoupání. Za posledním domkem jsou zahrady, pak úzká políčka, obilí, meruňky, brambory, úvozová cesta vlevo lemovaná šípky, chebzím, nízkými akáty, pláňkami, křovím. Konečně je na dohled vinohrad a vpravo uprostřed pole osamělý mohykán, starý ořešák. Je to pěkné místo, jistě ho znají pejskaři i pravidelní chodci po okolí. Právě tady je třeba zastavit se a otočit směrem k městu, k Miroslavi rozložené v mírném údolí s Pálavou na obzoru a domácími kopečky vpravo. Jsou tady krásné letní podvečery i východy slunce, barvami hýřící podzim i zimní odpoledne. Zasněžené pole jiskří sněhem, ořešák má v zimě obzvlášť malebnou siluetu. Vždycky se trochu bojím, jestli je ještě na stráži, po bouřce, po prudkém větru, v plískanici. Zatím mě nezklamal. Na podzim se k němu slétají ptáci, i havrani tu posedí. Osamělý ořešák už má nejlepší roky za sebou, a přece dál střeží ten krásný neobvyklý výhled na město.

Ořešák vlašský, vlašský ořech (Juglans regia)

Přirozenou oblastí výskytu tohoto stromu je Balkán a Přední a Centrální Asie, roste i na úbočích Himaláje. Od starověku začal být rozšiřován do dalších částí světa, v době bronzové se objevil ve střední Evropě.

Ořešák dorůstá do výšky až 45 m a patří mezi nejpěstovanější dřeviny na světě. Tento mohutný strom je ozdobou zahrad a navíc má četné léčebné účinky. Listy i oplodí se používají k léčebným účelům. Plody ořešáku, vlašské ořechy, jsou jedny z nejstarších potravin. Jsou energeticky hutnou potravou, obsahují množství vitamínů, minerálů a jiných zdraví prospěšných látek.

Stromy mohou přinést první úrodu už ve 4 letech od vysazení, při stálé péči rodí i do 100 let.

https://cs.wikipedia.org/wiki/O%C5%99e%C5%A1%C3%A1k_kr%C3%A1lovsk%C3%BD

http://www.nasevyziva.cz/sekce-orechy-a-semena/clanek-vlassky-orech-oresak-vlassky-oresak-kralovsky-207.html

https://www.bylinky.eu/oresak-kralovsky-strom-plny-lecive-sily.html

Na jednu stranu jsou jerlíny japonské zcela obvyklé stromy v městských aglomeracích, docela se jim totiž daří v ne zrovna ideálním životním prostředí. Tam, kde rostou, byly vždy vysazeny, nepatří mezi stromy, které se uchytí jako tzv. nálet, jsou totiž ve svých prvních dvou letech velmi choulostivé. Miroslavské jerlíny jsou staré a při výsadbě se jim dostalo mimořádného umístění, byly vysazeny na jižní straně katolického kostela. Na důstojném místě. Jak se však jeden jediný zatoulal na evangelický hřbitov, těžko říct. Byl vysazen u náhrobku, který dnes nadzvedává, jako vzácná cizokrajná dřevina? Kdysi proutek, dnes mohutný strom převyšující ostatní zeleň. A nejen to. Je opravdu krásný, a přesto už měl několikrát na kahánku. Považte – ten krásný jerlín japonský si roste tam, kde kdysi byla kamenná zídka, je to jerlín narušitel. Kvůli svému prohřešku – likvidaci zídky – mu hrozilo pokácení. Nestalo se tak díky moudrému rozhodnutí odborníků. Strom dostal milost. Zídku nahradilo dřevo a jerlínu se daří. Jeho jedinečnost a krása vyniká zejména v zimě a brzy zjara; statný kmen nese korunu utvořenou jemným krajkovím křehkých větví, jimiž prosvítá jasná obloha. V létě z větví splývají dlouhé lichozpeřené listy tvořené drobnými šedozelenými lístky a v létě osluněná koruna rozkvete. Naše jerlíny jsou mohutné, a tak jejich smetanově bílé zabarvení květů mnohdy ani nepostřehneme. Cizokrajné jerlíny našly u nás domov a daří se jim dobře, jak se říká – integrace se podařila.

Jerlín japonský, převislá forma (Sophora japonica ‚Pendula‘)

Jerlín je atraktivní dřevina většinou menšího vzrůstu, dorůstá maximálně do výšky 4m, je opadavý a jeho korunu je možné vytvarovat podle představ pěstitele. Strom může dorůst do výšky 12 m i více. Větve jsou převislé, strom je často využíván jako altán či pergola. Větve jerlínu dorůstají celou sezónu, mladé lístky na konci větví jsou vždy světle zelené a během zrání tmavnou. V dospělosti (asi po 15 i více letech) strom začíná kvést krémově bílými, motýlovitými květy.

avzdory svému jménu pochází z Číny a Koreje, ale patří mezi staré kulturní japonské dřeviny. První jerlíny se k nám dostaly přes Ameriku a Anglii a od roku 1835 byly pěstovány v pražské Královské oboře. Jsou odolné ke zhoršenému městskému ovzduší.

http://listnate-kere.atlasrostlin.cz/jerlin-japonsky

http://www.havlis.cz/karta.php?kytkaid=222

http://www.cesketropy.com/Sophora-japonica-Pendula-C787/

 

Kdybychom dokázali spočítat všechny stromy v našem městě a zapsat je i s jejich rodovým a druhovým názvem, jistě by nejpočetnější skupinou byly lípy a mezi nimi lípy malolisté. Jen jedna jediná je však lípa míru. Nikdo ji tak nejmenuje a asi ani téměř nikdo neví, kterou lípu mám na mysli. Pamětníků jejího zasazení ubývá a těch, kteří o ní vědí je také málo. Na okraji parku u katolického kostela sv. Petra a Pavla, za pomníkem Jana Nepomuckého, byla na paměť ukončení druhé světové války zasazena lípa, Lípa míru. Kdo ji právě na toto místo vysadil, proč právě tam, nevím. Měli bychom o tak památném stromu jistě vědět víc. Mír do našeho města nepřišel snadno a bez bolesti. Někde se už slavilo vítězství, na Miroslav ještě 7. května 1945 padaly bomby. Z trosek se ještě kouřilo, sčítali se mrtví, když daleko odtud byla podepisována mírová dohoda. Radost i pláč provázely ty památné dny, trýznivá bolest i bezmezná úleva, slzy zármutku i slzy naděje – takový byl miroslavský květen 1945. A někdo tehdy zasadil strom – lípu míru a naděje, lípu vděčnosti. Zaslouží si, abychom o ní věděli víc, aby k ní ve výroční den přicházely děti a v jejím stínu si vyprávěly, možná i trochu pateticky, že žít v míru je dar, za který je třeba stále děkovat, o nějž je třeba se přičinit a těm, kteří o něj usilují, nabízet pomoc.

Lípa malolistá (Tilia cordata)

Tento listnatý, opadavý, asi 30 m vysoký strom je u nás poměrně hojně rozšířen od nížin po pahorkatiny (maximálně asi 900 m n.m.). Roste téměř v celé Evropě kromě nejsevernějších a nejjižnějších oblastí. Sušený lipový květ je oblíbený v léčitelství a z měkkého a lehkého lipového dřeva se vyrábějí tužky, rýsovací prkna, bedny, apod. Dřevo je také vhodné pro řezbářské práce.

Lípa malolistá se často uplatňuje v sadovnictví nebo jako meliorační, půdoochranná dřevina.

http://botanika.wendys.cz/index.php/14-herbar-rostlin/550-tilia-cordata-lipa-malolista

Začněme hádankou – víte, kam zajít na černé moruše a jakou mají chuť? V Miroslavi je jich už opravdu jen poskrovnu. Kdysi bývaly moruše na každém větším dvoře, někde jedna, jinde měli moruše bílé i černé. Tehdy to byl docela běžný strom, drůbež – slepice, husy i kačeny – se pod ním ráda popelila a ještě raději si pochutnávala na sladkých plodech, které v červnu postupně dozrávaly a padaly jim přímo do zobáčku. Období zrání je u moruší poměrně dlouhé – jak se ta havěť tehdy měla skvěle! A děti také – na moruši mívaly houpačku, ti odvážnější se vydávali po silných větvích do korun za dobrodružstvím, ve stínu moruše sedávali stařečci, a zatímco si děti plnily sladkými plody ulepená ústa, vyprávěly jim pohádky – třeba tu o králích i princeznách oděných v hedvábí či příběhy o neznámých bourcích, jejichž potravou je lesklé tuhé morušové listí. Zlatozelené morušové dřevo je nepoddajné, přesto občas zaujme řezbáře a vytrvá-li, je výsledek překrásný. Plody moruší, černých i bílých, jsou šťavnaté, mdle sladké, s dozvukem těžko popsatelné chuti, je to chuť dřeva, listí, dálek, hedvábí? Kdo ví. Jsou tací, kteří zralé moruše milují, jsou jiní, kdo je ani ochutnat nechtějí. Pokud byste je přece jen chtěli okusit, běžte chodníkem od transformátoru na Mlýnské ulici nahoru k zatáčce, kde se setkává Václavov s Českou ulicí. Na mezi vpravo nad zahradou u bývalého obecního domu je nenápadná moruše černá. Buďme rádi, že ji máme, v dnešní době je to už docela vzácný strom.

Moruše černá (Morus nigra)

V našich oblastech a klimatických podmínkách je moruše černá nejrozšířenější. Pochází z Íránu a Afghánistánu a tradičně se pěstuje zejména v jižních částech Evropy jako užitkově okrasný strom. Je náročný na světlo a teplo, tudíž mu u nás vyhovují nejteplejší vinařské oblasti. Dorůst může do výšky 10 – 15 m. Je citlivý na zimní mrazy, ale po zmrznutí dobře regeneruje.

Cenné, více než stoleté majestátní stromy je možné najít na jižní Moravě nebo na Slovensku v okolí Nitry, Bratislavy a jinde. Křížením moruše černé vznikla moruše trnavská, která vyniká kvalitou plodů. Moruše bílá (Morus alba) je pěstovaná v Číně mnoho století. Listy této moruše byly jedinou potravou pro bource morušového, zdroje přírodního hedvábí.

http://www.rostliny-semena.cz/cz/rostlina-moruse-morus/moruse-semena-rostliny-morus-nigra/

Tak se nazývají stromy, které jsou svázány s dějinami vlasti. Mnoho lip svobody bylo vysazeno v roce 1969 jako výraz odhodlání, že jsme a chceme být svobodni. Byly vysazovány v roce prvního výročí hořkých chvil zklamání – lípy svobody připomínají, že svoboda naší země byla 21. srpna 1968 pošlapána vstupem bratrských vojsk. V roce 1969 byla vysazena i lípa svobody v Miroslavi. Píše se o ní v kronice? Lípu svobody najdeme uprostřed města v parčíku u kulturního domu. V místě, kde jsou novodobé dějiny Miroslavi jako na dlani: socha letkyně – jako připomínka osvobozování města Rudou armádou 7. května 1945, pomník obětem strašného třináctihodinového bombardování stejného dne, kámen vztyčený na památku tragického osudu miroslavských Židů a uprostřed synagoga, kdysi jejich kulturní i duchovní centrum, dnes kulturní dům. V parčíku, kde pulzují dějiny, byla vysazena i lípa svobody. Byla u ní umístěna také informační tabulka, ale jak se tiše a nenápadně měnil náhled na dějiny a vytrácela se hořkost i bolest, tak také tiše a nenápadně zmizela i cedule. Lípa svobody byla naštěstí ušetřena. Byla jí jen odňata identita, z lípy svobody se stala jen obyčejná lípa. V květnu 1995, kdy se v těchto místech připomínalo 50. výročí konce druhé světové války, zpíval v jejím stínu pěvecký sbor a leckterý pamětník ji ostatním připomínal. Za dva roky bude naší lípě svobody padesát, je ještě mladá a krásná, přestože postupně košatí, je její koruna spíše štíhlá se spodním patrem větví nízko nad zemí. Pro většinu kolemjdoucích je to jen obyčejná, i když docela pěkná lípa. Vrátíme jí její identitu? Stane se opět Lípou svobody, mementem, živoucí pamětí?

Lípa malolistá (Tilia cordata)

Tento listnatý, opadavý, asi 30 m vysoký strom je u nás poměrně hojně rozšířen od nížin po pahorkatiny (maximálně asi 900 m n.m.). Roste téměř v celé Evropě kromě nejsevernějších a nejjižnějších oblastí. Sušený lipový květ je oblíbený v léčitelství a z měkkého a lehkého lipového dřeva se vyrábějí tužky, rýsovací prkna, bedny, apod. Dřevo je také vhodné pro řezbářské práce.

Lípa malolistá se často uplatňuje v sadovnictví nebo jako meliorační, půdoochranná dřevina.

http://botanika.wendys.cz/index.php/14-herbar-rostlin/550-tilia-cordata-lipa-malolista